Program

Obsahem výjezdu – výtvarné exkurze je školní týden strávený v přírodě, a to formou komponovaných workshopů a performancí včetně úvodní cesty, která povede přes Panskou skálu – kamenné varhany, sklárnu Ajeto v Lindavě u Nového Boru, kde se spojuje česká sklářská tradice kraje a současný design. Žáci v rámci cesty navštíví Jiřetín pod Jedlovou, poutní místo spojené s legendou o zjevení a uzdravení z 18. století. Díky historickému kontextu bude možnost všimnout si barokních památek a vesnických kostelíků pocházejících právě z dob baroka.

V dalších dnech budou žáci rozděleni do 3 skupin s tím, že každá z participujících lektorek bude provádět skupinu žáků (cca 16-17 žáků) jednotlivými akčními performancemi a tvůrčím naplněním. Žáci budou pracovat s digitálem a připravovat snímky pro budoucí animaci (např. inspirovanou naším herním tvůrcem/animátorem Jakubem Dvorským, který spolupracoval na filmu Kuky se vrací). Práce s digitální technikou bude rozšiřovat obrazotvorné motivy inspirované samotnou přírodou. Žáci si uvědomí zásadní vztah ke struktuře a rukodělné práci a během happeningů zažijí spoustu radostných okamžiků, které propojí pohyb, tvůrčí atmosféru a samotnou úctu k přírodě a jejímu bohatství.

PONDĚLÍ 30.5.2011 - CESTA DO STARÉ OLEŠKY

1. ZASTAVENÍ – POTRESTANÁ PÝCHA

Panská skála (kamenné varhany), Prácheň – Kamenický Šenov

Národní přírodní památka Panská skála (německy: Herrnhausfelsen) je geologická lokalita, na které se nacházejí kamenné varhany vzniklé sloupcovitou odlučností čediče při tuhnutí magmatu, které bylo obnažené vlivem lidské těžební činnosti do současné podoby. Nachází se na katastru obce Prácheň, dnes součásti města Kamenický Šenov, které lokalitu využilo jako turistickou atrakci. Chráněné jsou svislé pěti až šestiboké sloupce, které některé dosahují délky až 12 metrů a jsou vedle sebe uspořádány jako píšťaly u kostelních varhan. Ve vzniklé depresi se vytvořilo jezírko. Rozloha chráněného území je 1,26 ha v nadmořské výšce 560 až 597 m n. m.

PYŠNÁ PRINCEZNA je česká filmová pohádka z roku 1952 režiséra Bořivoje Zemana.

Filmová pohádka pro děti Pyšná princezna byla natočena podle jedné z nejkrásnějších pohádek Boženy Němcové Potrestaná pýcha. Pohádka vypráví o tom, jak dobrý král Miroslav, vládnoucí moudře a spravedlivě ve své zemi, probudil v pyšném srdci krásné princezny Krasomily, dcery vladaře Půlnočního království, úctu k práci a lásku k lidem. První československá filmová hraná pohádka podává dětem uměleckou formou poučení, jak je nutno chápat smysl života v práci; v tom je výchovná cena tohoto zdařilého filmu, který znamená také thematické rozšíření současné filmové tvorby. Film Pyšná princezna byl předváděn na VII. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v r. 1952 a byl vyznamenán cenou za film pro děti. (FILMOVÝ PŘEHLED 35 / 1952) (oficiální text distributora)

https://www.muzeumbn.cz/bozena-nemcova/dilo-bozeny-nemcove/pysna-princezna.html

2. ZASTAVENÍ – SKLÁRNA AJETO – Lindava

Sklárna byla vybudována v letech 1992 - 1994 na základech bývalé německé soukromé manufaktury. Sklárna Ajeto leží v malé severočeské vesničce, zvané Lindava, asi deset kilometrů východně od Nového Boru, který je pokládán za jedno z nejvýznamnějších center světové sklářské výroby. Sklárna byla vybudována v letech 1992 - 1994 na základech bývalé německé soukromé manufaktury pro stříhání a barvení sametu, kterou založil a vlastnil významný textilní podnikatel Ignaz Richter a jeho synové.

Srdcem lindavské sklářské hutě je šestipánvová tavící pec. Rytmický a jemný hukot sklářské pece, plameny šlehající z jejích útrob, syčící pára a zvonění kovového nářadí… Okolní atmosféra je prosycena vrcholnou soustředěností, vyznačující se přesnými a cílenými pohyby, které spolu s jakýmsi skrytým smyslem pomáhají vytvářet onu křehkou krásu.

Komentovaná prohlídka sklárny AJETO s průvodcem cca 30-45min.

EXTRA NABÍDKA PRO JEDNOTLIVCE:

možnost foukání – 1 osoba/student = 100Kč

(poplatek si žák hradí z vlastního kapesného – pokud chce zažít... vdechnout do skla život:-))

https://www.ajetoglass.com/

3. ZASTAVENÍ – KŘÍŽOVÁ HORA - Jiřetín pod Jedlovou

Jiřetín pod Jedlovou, poutní místo spojené s legendou o zjevení a uzdravení z 18. století.

Křížová hora

Křížovou horu, vysokou 563 metů nalezneme v obci Jiřetín pod Jedlovou patřící mezi nejvýznamnější dominanty obce. V 18. století zde vzniklo poutní místo, díky legendě o zjevení Spasitele sedmi bratrům. Díky této legendě byla na horu postavena Křížová cesta. O založení Křížové cesty a výstavbu kaple se zasloužil místní farář Gottfried Liessner a byl vysvěcen 17. září 1764. Na její vrchol vede Křížová cesta s 11 zděnými kapličkami s reliéfními výjevy svatých. 12. a 13. zastavení jsou kaple Povýšení svatého Kříže a 14. zastavení je kaple Božího hrobu. V roce 1969 byl celý areál prohlášen za kulturní památku.

Legenda vypráví, že sedmi bratrům se zjevil Spasitel na Kříži, který je vybízel k návratu z hromadného odchodu ze země v době protireformace. Vrátil se pouze nejmladší z nich. Byl ale na nohy nemocný, nechal na úpatí hory vystavět dřevěný kříž. Dlouhou dobu se zde modlil až byl nakonec uzdraven. Místo stalo známým a od té doby k onomu kříži putovalo mnoho trpících lidí věřící v uzdravení.

Křížová cesta je zpodobení utrpení Krista na poslední jeho cestě z domu Pilátova až na horu Kalvárii (Golgota) po Via Dolorosa. Nejčastěji vede pod širým nebem do kopce a má obvykle čtrnáct zastavení, jež jsou vyznačena výjevy z poslední cesty a Umučení Páně. Na kopci na nejvyšším místě se nalézá kříž nebo bazilika s Božím hrobem.

zastavení - Ježíš je vydán na smrt

zastavení - Ježíš na sebe bere kříž

zastavení - Ježíš padá poprvé pod křížem

zastavení - Ježíš potkává svou Matku

zastavení - Šimon pomáhá Ježíši nést kříž

zastavení - Veronika podává Pánu Ježíši roušku

zastavení - Ježíš padá podruhé

zastavení - Ježíš napomíná plačící ženy

zastavení - Ježíš padá potřetí

zastavení - Ježíše zbavili roucha

zastavení - Ježíše přibíjejí na kříž

zastavení - Ježíš umírá na kříži

zastavení - Tělo Ježíše položili Matce na klín

zastavení - Tělo Ježíše položili do hrobu

Výklad jednotlivých zastavení (obrazů) dle
https://deti.vira.cz/Liturgicky-rok-kalendar/Postni-doba/Krizova-cesta-pro-deti

1. zastavení - Ježíš je vydán na smrt
Ježíš byl nespravedlivě odsouzen – přestože byl v právu, nebránil se, ale vše trpělivě snášel. I my se můžeme setkat s tím, že někdo odsoudí nebo poníží našeho kamaráda, spolužáka – Ježíšův příklad nám v těchto chvílích může být posilou, abychom dokázali být nablízku slabšímu, i když mu třeba nerozumíme, a nepřidat se z pohodlnosti či strachu na stranu silnějšího.

2. zastavení - Ježíš na sebe bere kříž
Ježíš byl odsouzen k ukřižování. Vojáci ho nejdříve bičovali a přitom se mu vysmívali. Ježíš to všechno trpělivě snášel – pro nás. Proto nikdy nejsme sami, i když se nám děje cokoli zlého, když nás něco trápí. Ježíš zná každou naši starost a může nám pomoci ji překonat – někdy je to on sám, kdo nás posílí, ale možná mnohem častěji k nám přichází s našimi rodiči, kamarády nebo s kýmkoli jiným, s kým se v životě setkáváme.

3. zastavení - Ježíš padá poprvé pod křížem
Kříž byl těžký a Ježíš upadl – možná byly na cestě kameny, možná do něho někdo strčil… My také z různých příčin zakopáváme. Někdy to bolí více, někdy méně, někdo se nám směje, jiný pomůže. Vždy ale můžeme mít před očima Ježíše, který se zvedl a statečně šel dál.

4. zastavení - Ježíš potkává svou Matku
Ježíš musel jít svou cestou sám. Kolem něho bylo mnoho lidí, kteří se k němu chovali ošklivě a zle se na něho dívali. Ale byla mezi nimi i jeho maminka Maria – určitě byla velmi smutná, možná plakala, ale byla s ním. Tak i my můžeme svým pohledem nebo blízkostí potěšit ty, kdo se trápí.

5. zastavení - Šimon pomáhá Ježíši nést kříž
V jednu chvíli vojáci vybrali z davu muže jménem Šimon, aby Ježíšovi pomohl, protože už byl velmi unavený. Šimonovi se asi moc nechtělo, možná pomohl jen z donucení. Nezapomínejme na to, že v každém, kdo potřebuje pomoc, na nás čeká Ježíš.

6. zastavení - Veronika podává Pánu Ježíši roušku
Na Ježíšově cestě se setkáváme i se statečnou Veronikou – nebála se ani rozzlobeného davu, ani přísných vojáků, přistoupila k Ježíši a otřela mu zpocený a poškrábaný obličej. My také můžeme i maličkostí udělat velkou radost nemocným nebo smutným lidem kolem nás.

7. zastavení - Ježíš padá podruhé
Cesta byla dlouhá a namáhavá, Ježíš znovu upadl. Mohl zůstat ležet, ale vstal a šel dál, aby nás zachránil. Jak často se nám třeba jen nechce ráno vstát z postele, zvlášť když nás čeká nějaký těžký úkol. Rádi bychom zůstali ležet a pak se nějak vymluvili. I v takové chvíli nám může být Ježíš příkladem a posilou.

8. zastavení - Ježíš napomíná plačící ženy
Ježíš potkal několik maminek, které ho litovaly. On jim ale řekl, aby více než nad ním plakaly nad těmi, kdo ho vydali k ukřižování a byli na něj zlí. Obrací se tím ale i na nás, abychom nebyli lhostejní k těm, kdo se chovají ošklivě.

9. zastavení - Ježíš padá potřetí
Po další namáhavé cestě Ježíš upadl potřetí. Byl jistě už velmi unavený, přesto se znovu zvedl, aby došel až do cíle své cesty. Každému z nás se někdy něco nedaří, třeba stavba z kostek, učení něčeho nového nebo se naopak nemůžeme zbavit nějakého zlozvyku. I v těchto chvílích je nám Ježíš nablízku a my se k němu můžeme obracet s prosbou o sílu a vytrvalost.

10. zastavení - Ježíše zbavili roucha
Po namáhavé cestě nakonec Ježíšovi vzali i oblečení. Člověk si často na oblečení zakládá a je nespokojený, když nemůže mít vše, co se mu líbí. Ale není to jen Afrika a další chudé země, kde děti i dospělí žijí ve veliké chudobě. I mezi námi může být kamarád, kterému rodiče nemohou koupit nic nového. Může proto být ostatními odstrkován, může se stydět. Jak se k němu zachovám já?

11. zastavení - Ježíše přibíjejí na kříž
Vojáci Ježíše přibili ke kříži, vztyčili ho a vydali na posměch lidem. Těch, kdo Ježíše měli opravdu rádi, zbylo pod křížem jen několik. I nás Ježíš zve, abychom zůstávali s ním a také abychom k němu ukazovali cestu těm, kdo ho neznají.

12. zastavení - Ježíš umírá na kříži
Ježíš i ve chvíli, kdy mu lidé způsobili velikou bolest, ponížili ho a mnozí ho opustili, všem odpouští. My se často zlobíme i pro maličkosti – zkusme s Ježíšem více odpouštět a modlit se za ty, kdo dělají něco špatného nám nebo druhému.

13. zastavení - Tělo Ježíše položili Matce na klín
Když Ježíš zemřel, dali jeho mrtvé tělo do náruče jeho mamince Marii. I v tuto chvíli jsou na světě rodiče, kteří drží v náručí své umírající dítě – v nemoci, v chudobě, ve válkách. Nezapomínejme na ně, ani na ty, kdo jim pomáhají!

14. zastavení - Tělo Ježíše položili do hrobu
Pána Ježíše uložili do hrobu, který zavalili kamenem. Učedníci byli smutní, bezradní – my už ale víme, že Ježíš třetího dne vstal z mrtvých a znovu navštěvoval své přátele.

Ježíšovo zmrtvýchvstání si můžeme představit třeba jako když vložíme semínko do země a zakryjeme ho hlínou. Semínko je většinou suché a tvrdé, vypadá jako mrtvé. Pod hlínou nejprve není nic vidět, ale po pár dnech čekání se objeví nová rostlinka, plná života.